Krátké hudebně-dramatické pásmo ze života sv. Brigity švédské a jejích dětí.
1. scéna: Otevření příběhu, které zprostředkovává postava vypravěče – ohlašovatele událostí.
Vypravěč: Soubor těchto událostí se odehrál v pro Evropu těžké době. Mezi národy vedly se mnohé rozbroje a také nemoci a bída sužovaly lid. Vyprávíme tu o lidském hledání své cesty, ale též o odvaze stát za důsledky svých činů a schopností odpouštět si navzájem. Vyslechněme tedy příběh o paní Birgitě, její dceři Kateřině, synu Karlovi i vznešené neapolské paní Joanně, o potřebě víry i marnosti života bez ní.
2. scéna: Uprostřed jeviště osvícený stůl s číšemi a svícnem. Do hudby přicházejí herci a zaujímají místa u stolu. V šenku se popíjí a panuje veselá nálada.
Host 1#: Jak ses tu ocitl, cizinče?
Karel: To je dlouhá historie.
Host 2#: Jen vyprávěj.
Karel: No dobrá. Ten den jsme nastoupili na loď v Kalmaru. Bylo nepříjemně vlhko. Matka se rozhodla, že ji tentokrát budeme doprovázet na cestě do Říma. Má zvláštní slabost pro místa spojená s duchovními záležitostmi, což se o mě zrovna říct nedá. Cesta do Stralsundu byla úmorně dlouhá. Dál jsme pokračovali přes německé území stále blíž k této podivuhodné zemi. – Musím říct že víno zde v Neapoli je opravdu skvělé a se ženami tomu zřejmě nebude jinak.
Host 3#: Na to můžeš vzít jed, cizinče. Jak se vlastně jmenuješ?
Karel: Jsem Karel, syn Birgity Birgersdotter a Ulfa Gudmarssona. Moje matka nějakou dobu působila v přímé blízkosti paní Blanky a mého krále Magnuse Erikssona, avšak jim nebylo po chuti matčino věčné napomínání ohledně mravnosti a podobně.
Host 2#: Takže tu máme vzácného hosta… Čí dům zde v Neapoli má tu čest tě hostit?
Karel: Jsem hostem na zdejším hradě a musím podotknout, že společnost paní Joanny rozhodně není nepříjemná – spíše naopak.
Host 1#: S tak vzácným hostem bychom si měli připít, nemyslíte pánové?
Host 3#: To rozhodně. Na Karla.
Všichni: Na Karla!
3. scéna: Birgita klečí před křížem, a modlí se.
Birgita: Můj Pane, klečím zde před tebou a jsem připravena přijmout Tvoji vůli. Prosím, dej mi sílu, abych kamkoli půjdu přinášela Tvůj pokoj a svědčila o Tvé slávě. Jen Ty máš tu moc.
Z pozadí přichází Kateřina a čeká, neboť nechce matku rušit v modlitbě. Birgita však zaslechne její kroky.
Kateřina: Matko, hosté čekají a chtěli tě pozdravit. Paní Joanna prosí, zda bys mohla přijít a povědět jim něco o svých cestách.
Birgita: Budu tam za chvíli. Děkuji.
4. scéna: Hostina na hradě s paní Joannou. Všichni netrpělivě očekávají příchod Birgitin. Nejprve přichází Kateřina. Karel je již u tabule po boku paní hradu.
Kateřina: Matka – paní Birgita tady bude za chvíli.
Host 1#: Zatím byste nám mohla něco povědět Vy, drahá Kateřino. Jistě jste získala mnoho poznatků, když jste doprovázela matku.
Kateřina: Cesty mé matky – paní Birgity nemají za cíl jen poznávati nových krajů, místních zvyklostí a podobně, ale především přiblížit se a vzdát nejvyšší čest našemu Pánu Ježíši.
Host 2#: Drahá Kateřino, to přece nikdo nepopírá, avšak domnívám se, že vzhledem k situaci by bylo přece jen zábavnější slyšet a dobrodružstvích spojených s vašim putováním, nežli rozjímat nad zbožnými myšlenkami a záměry Vaši matky, nemyslíte?
V tom vchází Birgita a sebevědomě si prohlíží hosty paní Joanny. Chvíli to vypadá, jako by se vůbec nechtěla hostiny zůčastnit, avšak i přes svou ne zcela skrývanou nechuť zamíří mezi hosty.
Joanna: Buď pozdravena a usedni zde na čestné místo u našeho stolu.
Birgita popojde ke stolu a poslušně zaujme své místo.
Joanna: Slíbila jsem zde hloučku přátel, že nám vypovíš něco o svých cestách Evropou.
Karel: Ano matko, vyprávěj.
Birgita: Bylo mi dopřáno oddat se službě našemu Pánu. Právě pro Něj jsem se rozhodla podniknout pouť také do vaší země a dále chci navštívit též místa, kde Ježíš Kristus působil. Svatá je ta země, po které kráčel náš Pán.
Host2#: Slyšel jsem, že Váš manžel zahynul právě na jedné z těchto cest, nezdá Vám tedy poněkud pošetilé pokračovat v dalším putování v takovémto rozsahu a riskovat tak život svůj i svých dětí?
Birgita: Ještě před smrtí mého drahého muže – Ulfa, jsme spolu podnikli cestu do Santiaga de Compostela k hrobu sv. Jakuba a podle mne není důvod proč v tomto putování nepokračovat, pakliže vše činíme k oslavě našeho Pána.
Joanna: No, možná raději změníme téma, ztráta manžela pro Vás jistě musela být bolestná, drahá Birgito. Možná by nebylo na škodu trochu se uvolnit, hudba!
Společnost tančí. Karel vyzývá Joannu k tanci. Paní hradu přijímá. Birgita zůstává sedět u tabule a vyzvání k tanci ze strany jednoho z hostů odmítá. (Znázorněno gesty při hudbě.) Jakmile tanec skončí společnost se rozchází a scéna končí.
5. scéna: Jaonna a Karel se procházejí. Karel se ze všech sil snaží získat náklonnost paní Joanny.
Joanna: Drahý Karle, řekněte mi – ale po pravdě, cítíte se zde na mém panství dobře?
Karel: Jistě paní. Vaše společnost je mi nesmírně milá. Mám pocit , že jste zde jediná lidská bytost, která mi rozumí. Mám už dost věčného spílání, modliteb a napomínání.
Joanna: Ano, rozumím Vám, Karle.
Karel: Copak je to tak tragické, holduje-li někdo více než zbožnému rozjímání a oddané službě boží spíše východům slunce, dlouhým čarokrásným nocím, vínu a úsměvům překrásných dam? Musím však poznamenat, že Váš úsměv předčí všechny ostatní. Je jako růže rozkvětu, či první dotek slunečních paprsků odrážející se na hladině moře.
Karel políbí Joanně ruku. V tom kolem projde Kateřina a je otřesená tím co vidí.
Kateřina: Tvé chování není vhodné ani přípustné, bratře. Kdyby se to dověděla matka, bylo by to pro ni velmi bolestné.
Karel: Když dovolíte, drahá Joanno, raději se teď vzdálím, jsem toho názoru, že moje sestra má na srdci cosi, k čemu mne zde nebude za potřebí. Přeji Vám dobrou noc.
Karel odchází a na scéně zůstává jen Joanna s Kateřinou.
Kateřina: Odpusťte prosím troufalost mého bratra, je nakloněn spíše světským radovánkám, nežli pravé zbožnosti.
Joanna: Jistě, myslím, že došlo jen jistému nedorozumění, přeji Vám pokojnou noc, slečno Kateřino.
Kateřina: Děkuji Paní. I já Vám přeji klid v duši nejen pro tuto noc, ale pro celý život.
6. scéna: Vypravěč posouvá děj dále.
Vypravěč: Pobyt paní Birgity a celého jejího doprovodu trval ještě několik týdnů. Paní Birgita se věnovala rozjímání a příliš se neúčastnila společného života na panství. Za to kolem Karla se toho dělo hodně. Neapol byla pro něj příliš lákavá a skýtala mnoho pokušení.
7. scéna: Večeře v úzké společnosti – paní Joanna. Birgita, Kateřina, Karel a několik málo dvořanů.
Joanna: Drahý Karle, poslední dobou jste nějak zamlklý. Je všechno v pořádku?
Karel se na Joannu podívá unaveným pohledem a rozkašle se.
Karel: Promiňte, pouze se cítím poněkud unavený.
Joanna: Snad by Vám prospělo více se zdržovat zde, nežli v ulicích města. Poručím, aby bylo o Vás pečováno co nejlépe.
Karel: Děkuji, má paní.
Joanna: A co vy, paní Birgito, již máte jasno v dalším plánování Vaší cesty?
Birgita: Ano, jakmile dorazíme k pobřeží, nalodíme se a s pomocí našeho Pána jistě brzy dosáhneme cíle. Chtěla bych navštívit alespoň ta nejvýznamnější místa spojená s působením Kristovým. Betlém, okolí Jeruzaléma a snad i spatřit Jordán.
Joanna: Možná by však bylo dobré vyčkat, až se Vašemu synovi uleví. Nevypadá dobře a cesta je namáhavá.
Birgita: Ach ano, asi máte pravdu. Nějakou dobu bychom se ještě zdrželi. Ráda bych Vám poděkovala za Vaši štědrost a pohostinství. Je od Vás velice laskavé.
Joanna: Těšíme se z Vaší přítomnosti zde.
8. scéna: Karel, již pokročilejším stádiu nemoci se setkává na nádvoří z jedním z dvořanů. Ten, zvyklý na jeho světácká gesta, jej vyzývá, aby změřili své síly. Karel se tomu z počátku vyhýbá, avšak jeho ctižádost jej nakonec přemůže a výzvu příjme.
Dvořan: Pane, jmenujete se Karel?
Karel: Ano, to jsem já.
Dvořan: Slyšel jsem, že patříte k těm, kdo neodmítnout žádnou výzvu. Vyzývám vám Vás tedy, abychom změřili své síly a schopnosti.
Karel: Dnes není vhodný den na chvástání.
Dvořan: Mám tomu rozumět tak, že vaše pověst je pouze snůškou planých slov?
Karel pomalu popojde blíže k dvořanovi.
Karel: Nikoli; a mohu Vám to kdykoli dokázat.
Dvořan: Pak tedy – do zbraně!
Začíná souboj, ve kterém má sice Karel z počátku navrch, ale síly jej brzy opouštějí, nemoc o sobě dává znát.
Dvořan: Nechci Vám kazit den, příteli, ale zdá se, že rychle ztrácíte síly.
Karel: Raději buďte ve střehu.
Karel ztrácí dech. A pomalu klesá k zemi. Do běhu událostí vstupuje paní Joanna a zachraňuje tak Karlovu čest.
Joanna: Co se tu odehrává? Myslím, že toho není zapotřebí.
Joanna jde blíže ke Karlovi a pak k němu sklání.
Joanna: Drahý Karle, jste v pořádku?
Karel: Jistě, má paní, potřebuji si jen trochu oddechnout.
Karel se ještě obrací na dvořana.
Karel: Smí znát Vaše jméno, dvořane?
Dvořan: Antonio Veraldi.
Karel: Nuže, Antonio Veraldi, věz, že toto klání ještě neskončilo.
Karel odchází ze scény spolu s Joannou a sloužícími.
9. scéna: Vypravěč ve svém monologu komentuje události, ke kterým dosud došlo a které následují
Vypravěč: Někde jsem slyšel, že nejméně toho většinou víme o sobě samých. Nemohu posoudit, zda-li je to pravda, ale v tomto případě, by se tato slova mohla jevit příznačně. Karel ve chvíli, kdy opouštěl Antonia Veraldiho ještě neměl tušení o tom, že se již neutká ani s ním ani nikým jiným. Nemoc jej brzy sklátila natolik, že takřka nevycházel. Ani v těžkých chvílích nenašel cestu k bližšímu pochopení matčiných ideálů, ta však u jeho lůžka trávila mnoho času. – Říká se, že budoucnost zná jenom Bůh. Snad právě toto tvrzení se zde může jevit jako pravdivé.
10. scéna: Birgita se svými dětmi a věrnými se společně modlí. Karlova smrt Birgitu tíží o to více, že se již nesmířil s Bohem, nežli odešel. Hlouček je shromážděn kolem svíce a ve svých modlitbách prosí o boží milost pro Karla.
Závěr
Birgita: Pane náš, jsi tolik dobrotivý. Nad hříšníky se smiluješ, Tvá síla je nezměrná. Ty vše řídíš a nabízíš nám možnost poznání Tvé cesty. Dej ať se držíme Tvých zákonů a jsme schopní být tu pro druhé. – Můj Bože, prosím ať se projeví Tvé milosrdenství na mém synovi, dej ať pozná Tvůj pokoj i lásku, kterou dáváš nám všem den co den.
Brigita začne zpívat nápěv písně a ostatní v hloučku se postupně přidávají k její písni (nakonec též hudba). V refrénu písně přicházejí ostatní aktéři.