Tažní ptáci
Letí ptáci tažní nad obzorem.
Nebeští andělé strážní leží tu pod stolem.
Přikrytí dekou
k sobě se tulí
proč zkyslo mléko proč slova bolí?
Je ráno – slepý ráno.
(Mezihra)
Ústupky na duši tě tlačí mrazí tě po těle.
Jediný pohyb křídel ptačích a je tu neděle.
Dřív už se stmívá
a den je kratší
tak už to bývá
někomu stačí
být vránou – slepou vránou.
Ref.: Odjíždí popelářský vůz už mizí za rohem,
fiktivní polibek a kus chleba s tvarohem.
Proud horké vody hrnek hladí káva je hotová,
silná a hořká vůně ladí s iluzí domova.
Závěr: Letí tažní ptáci a ví přesně kam.
Z dohledu se ztrácí okno zavírám.
Nemyslet na to co vím

Nemyslet na to, co vím
A mlčet – hlavně, když jsem sám.
Stejně se nikdy nedovím,
jestli je pravda, to co znám.
Nemyslet na to, že je noc, čas, kdy je snazší sobě lhát,
nemůžeš křičet o pomoc (výkřik)
(téma – decrescendo až pianu)
(šeptaně)
Zapomenout jít v noci spát
a vzít si prášek na duši.
Zapomenout hned ráno vstát – slova jak šípy do kuší.
Mozaika

Po okně plazej se můry se zlomenou duší
nevědí jak se dá střílet ani co se sluší.
Zamčení v temnotách, zimě a touze po světlu
schováváme svoje sny do vlněných svetrů.
Škraloupy světelných světů nám lžou jak když tiskne.
Poslechnem bez řečí, jen když někdo pískne.
Cesty jsou různý problém je najít tu pravou.
Někde mezi tímhle světem a vesmírnou dráhou.
Skládáme mozaiku štěstí a chyběj nám díly.
Jednou ti dá někdo pěstí jindy není dost síly.
Cesta je dlouhá a někdy pořádnej splín
cesta je dlouhá nepadáš do kopretin.
Cesta je dlouhá no tak sebou hoď
cesta je dlouhá tak dej si kafe a pojď!
Tržnice
V kupéčku za oknem utíkaj chodníky
hvězdy to vzdávaj a opouštěj dráhy.
Tržnice na lásku – vysoký ceníky,
kam až se vejdem – to je to pravý.
Svou pravdu máš
tak se neptej co si vlastně myslím já.
U stánků s tiskem líbaj se milenci
důchodci kouří a otačej hlavy.
Tržnice na lásku – konzerva za penci
zkroucený duše tu umíraj „hlady“.
Svou pravdu máš
tak se neptej co si vlastně myslím já.
Je to nekonečná cesta
nekonečná cesta
bez konce
Metro
Davy lidí v metru
křič jak ďábel, když jsi sám
hlavy lidí v metru
jsou jak křídla černejch vran.
Na kolejích dětský sbory
zpívaj aleluja, kyrie
nejlíp je tomu, který nic neví
shodí tváří a pravdu opije.
Davy lidí v metru
pobíhaj jak hejna mravenců noc
vše odevzdala větru
sny vbez mrtvých milenců.
Na kolejích dětský sbory
zpívaj aleluja, kyrie
nejlíp je tomu, který nic neví
shodí tváří a pravdu opije.
Chtěl jsem kdysi jít…
Chtěl jsem kdysi jít někam hodně daleko
chtěl jsem kdysi jít někam,kde mě nenajdou
chtěl jsem kdysi jít někam hodně daleko
chtěl jsem kdysi jít kam i ptáci jít se zaleknou
Chtěl jsem kdysi jít do ústraní skalních stěn
chtěl jsem kdysi jít všude kam mě nevezmou
chtěl jsem kdysi jít vzít jenom kousek jen
chtěl jsem kdysi jít kam i ptáci jít se zaleknou
Chtěl kdysi jít na místa ztracený
chtěl jsem kdysi jít i tam kde holky tváře zmlácený maj
chtěl jsem kdysi jít někam hodně daleko
chtěl jsem kdysi jít tam, kam ptáci jít se zaleknou.
Chtěl jsem kdysi jít do ústraní skalních stěn
chtěl jsem kdysi jít všude kam mě nevezmou
chtěl jsem kdysi jít vzít jenom kousek jen
chtěl jsem kdysi jít kam i ptáci jít se zaleknou
Ohlédnutí (Řekneš musím jít)
Když tma všechno zahalí snem skrytých přání
rána – cizí, nestálý beze smlouvání
řekneš: „Musím jít“
Ref: Okamžik ohlédnutí a ptáš se kdo jsem
okamžik ohlédnutí – kam vlastně jdem.
Okamžik ohlednutí a slunce se ptá
proč dávno neuletíš a proč jsem tu já,
řekneš: „Musím jít“
Ráno, svítá, mlha, jen sen se ti ztratí,
stačí poznat co je sen a co stále platí,
řeknem: „Musím jít“
(Mezihra)
Ref: Okamžik ohlédnutí a ptáš se kdo jsem
okamžik ohlédnutí – kam vlastně jdem.
Okamžik ohlednutí a slunce se ptá
proč dávno neuletíš a proč jsem tu já,
řeknem: